Michele Ferrero
…tak málo stačí k tomu, aby se majitel malého podniku pro výrobu cukrovinek stal jedním z nejbohatších mužů v Itálii
Tak už si můžete domyslet, jak vznikl název tak nějak „elegantně chutnajícího“ Ferrero Rocher.
Michele...
Životopis
Michele Ferrero
…tak málo stačí k tomu, aby se majitel malého podniku pro výrobu cukrovinek stal jedním z nejbohatších mužů v Itálii
Tak už si můžete domyslet, jak vznikl název tak nějak „elegantně chutnajícího“ Ferrero Rocher.
Michele Ferrero převzal v padesátých letech otcův (Pietro Ferrero – 1989,Farigliano) malý podnik pro výrobu cukrovinek a do pokračování jeho přítomnosti na trhu se pustil s takovým odhodlaním, že se v dnešní době smí pochlubit umístěním v italském žebříčku – Top Nejbohatší muž – na třetím místě (7,3 miliard EUR tzn.: cca 194 miliard CZK).
Po válce, roku 1946, se v malém městě severozápadní Itálie – Alby, začala produkovat domácí výroba Pietra Ferrero, která však pro velký zájem brzy nestačila – Pietro vynalezl systém, kerý mu umožnil produkovat dostatek zboží za nízkou cenu – prvním produktem byla Pasta gianduja – dnes známá jako Nutella.
Jeho zásada byla skryta v heslech:
dobré ingredience
originalita nápadu
nejnovější technologie
Roku 1956 expandoval do Německa a roku 1969 jej přijal také americký trh s nabídkou drobných, také dodnes známých, mentolových dražé – Tic tac.
1957 – první pralinka Mon Cheri – která se okamžitě velmi dobře ujala po celém světě.
Následovalo mnoho zemí – Austrálie, Kanada, Japonsko, Ekvádor, u nás se pobočka Ferrera otevírá v roce 1994.
Michelovi už deset let pomáhají jeho dva synové – Pietro a Giovanni, žijící v Belgii. Michelovi je přes 82 let, žije v Monte Carlu a je často označován za cukrovinkového krále, protože jeho výrobky patří na trhu stále k nejpopulárnějším a nejvyhledávanějším. Dává práci mnoha lidem – celkem po celém světě zaměstnává přes 19 000 zaměstnanců.
Absolvovali spor s Čínou – pro kopírování Ferrerových výrobků. Tento spor vyhráli a v této době se chystají expandovat právě do Číny.
Své soukromí si chrání a málokdo zná jeho tvář. Mezi Monte Carlem a Albou se pohybuje vlastním letadlem, nevzdává se téměř žádné publicitě a nejdůležitější ze všeho je pro něj jeho rodina.
V roce 2005 byl prezidentem Ciampi jmenován Rytířem velkého kříže.
…tak málo stačí k tomu, aby se majitel malého podniku pro výrobu cukrovinek stal jedním z nejbohatších mužů v Itálii
Tak už si můžete domyslet, jak vznikl název tak nějak „elegantně chutnajícího“ Ferrero Rocher.
Michele Ferrero převzal v padesátých letech otcův (Pietro Ferrero – 1989,Farigliano) malý podnik pro výrobu cukrovinek a do pokračování jeho přítomnosti na trhu se pustil s takovým odhodlaním, že se v dnešní době smí pochlubit umístěním v italském žebříčku – Top Nejbohatší muž – na třetím místě (7,3 miliard EUR tzn.: cca 194 miliard CZK).
Po válce, roku 1946, se v malém městě severozápadní Itálie – Alby, začala produkovat domácí výroba Pietra Ferrero, která však pro velký zájem brzy nestačila – Pietro vynalezl systém, kerý mu umožnil produkovat dostatek zboží za nízkou cenu – prvním produktem byla Pasta gianduja – dnes známá jako Nutella.
Jeho zásada byla skryta v heslech:
dobré ingredience
originalita nápadu
nejnovější technologie
Roku 1956 expandoval do Německa a roku 1969 jej přijal také americký trh s nabídkou drobných, také dodnes známých, mentolových dražé – Tic tac.
1957 – první pralinka Mon Cheri – která se okamžitě velmi dobře ujala po celém světě.
Následovalo mnoho zemí – Austrálie, Kanada, Japonsko, Ekvádor, u nás se pobočka Ferrera otevírá v roce 1994.
Michelovi už deset let pomáhají jeho dva synové – Pietro a Giovanni, žijící v Belgii. Michelovi je přes 82 let, žije v Monte Carlu a je často označován za cukrovinkového krále, protože jeho výrobky patří na trhu stále k nejpopulárnějším a nejvyhledávanějším. Dává práci mnoha lidem – celkem po celém světě zaměstnává přes 19 000 zaměstnanců.
Absolvovali spor s Čínou – pro kopírování Ferrerových výrobků. Tento spor vyhráli a v této době se chystají expandovat právě do Číny.
Své soukromí si chrání a málokdo zná jeho tvář. Mezi Monte Carlem a Albou se pohybuje vlastním letadlem, nevzdává se téměř žádné publicitě a nejdůležitější ze všeho je pro něj jeho rodina.
V roce 2005 byl prezidentem Ciampi jmenován Rytířem velkého kříže.