Ing.Bc. Tomáš Kvapil
Volební kraj: Olomoucký
Klub: KDU-ČSL
Poslanecká sněmovna (1998 - 2002), (2002 - 2006), (od 2006)
Narodil jsem se 18. 12. 1955 v Olomouci. Mí rodiče měli devět dětí, 7 chlapců a 2 děvčata, jeden hoch zemřel v...
Životopis
Ing.Bc. Tomáš Kvapil
Volební kraj: Olomoucký
Klub: KDU-ČSL
Poslanecká sněmovna (1998 - 2002), (2002 - 2006), (od 2006)
Narodil jsem se 18. 12. 1955 v Olomouci. Mí rodiče měli devět dětí, 7 chlapců a 2 děvčata, jeden hoch zemřel v kojeneckém věku. Na své dětství vzpomínám velmi rád, protože v naší početné rodině nebyla nouze o legraci. Rodiče nás učili lásce k druhým lidem a k odpovědnosti. Jsem jim za jejich výchovu velmi vděčný.
Do základní školy jsem začal chodit v roce 1962 a povinnou školní docházku jsem ukončil v roce 1971. V tom samém roce jsem byl přijat na gymnázium v Olomouci – Hejčíně, na kterém jsem v roce 1975 maturoval. Nebyl jsem z politických důvodů přijat na universitu, proto jsem nastoupil do zaměstnání ve výpočetním středisku jako operátor počítače. Rok na to jsem byl přijat na Vysoké učení technické v Brně. Studoval jsem elektrotechnickou fakultu, obor samočinné počítače.
V roce 1979 jsem byl za napomáhání při šíření náboženské literatury obviněn z maření státního dozoru nad církvemi. I přes opakované výslechy jsem nebyl nakonec odsouzen, možná i proto, že jsem odmítal vypovídat a s představiteli režimu spolupracovat. Do konce roku 1989 jsem vedl nelegální skupinku dětí, organizoval letní tábory a pomáhal některým lidem pronásledovaným režimem.
Studium na technice jsem navzdory politické perzekuci zdárně ukončil státní závěrečnou zkouškou v roce 1981.
Po absolvování vysoké školy jsem se ve stejném roce oženil. Má žena Olga vystudovala uměleckou školu. Byla s dětmi doma a za to jsem jí velmi vděčný, protože vytvářela pěkný harmonický domov pro nás všechny a zázemí pro mou náročnou práci. Máme 5 dětí: Lukáše (*1982), Jakuba (*1984), Anežku (*1988), Honzíka (*1993) a Johanku (*1997).
Má profesionální kariéra je následující. Od roku 1981 do roku 1991 jsem pracoval v podniku TOS Olomouc. Po revoluci jsem za Občanské fórum, ale už jako člen lidové strany (od roku 1990), kandidoval do Zastupitelstva města Olomouce. Stal jsem se radním a tak začala má dráha politika. Po krátkém ředitelování v podniku PBH Olomouc jsem v rove 1992 byl zvolen náměstkem primátora města Olomouce. Tehdejší primátor Hořínek mi dal neocenitelnou školu demokracie a také ukázal, jak efektivně řídit různé schůze a jednání. Po komunálních volbách v roce 1994 jsem dále pokračoval jako náměstek primátora až do roku 1996, kdy jsem se stal 1. náměstkem ministra pro místní rozvoj. 12. 5. 1997 jsem byl jmenován ministrem České vlády a po její rekonstrukci na začátku roku 1998 jsem se vrátil do funkce náměstka. Za svého působení na ministerstvu jsem stejně jako v Olomouci měl na starost problematiku bydlení. Podařilo se tehdy vypracovat a ve vládě prosadit koncepci bydlení. Tuto skutečnost a dále to, že se za rok 1997 podařilo zahájit výstavbu 33 000 bytů.
V současné době jsem poslancem Parlamentu České republiky. Zastávám zde funkci předsedy stálé komise pro rodinu.
Jsem členem výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a členem sociálního výboru.
Mou zálibou je skauting. Poprvé jsem se s tímto hnutím seznámil v letech 1968 – 1970. Musím říct, že už tehdy mi duch skautingu učaroval. Je to hnutí, které vede děti a mladé lidi k samostatnosti a odpovědnosti za druhé. Dává příležitost k mnoha romantickým zážitkům a k navázání celoživotních přátelství.
Skaut je hledač správné cesty životem.
Volební kraj: Olomoucký
Klub: KDU-ČSL
Poslanecká sněmovna (1998 - 2002), (2002 - 2006), (od 2006)
Narodil jsem se 18. 12. 1955 v Olomouci. Mí rodiče měli devět dětí, 7 chlapců a 2 děvčata, jeden hoch zemřel v kojeneckém věku. Na své dětství vzpomínám velmi rád, protože v naší početné rodině nebyla nouze o legraci. Rodiče nás učili lásce k druhým lidem a k odpovědnosti. Jsem jim za jejich výchovu velmi vděčný.
Do základní školy jsem začal chodit v roce 1962 a povinnou školní docházku jsem ukončil v roce 1971. V tom samém roce jsem byl přijat na gymnázium v Olomouci – Hejčíně, na kterém jsem v roce 1975 maturoval. Nebyl jsem z politických důvodů přijat na universitu, proto jsem nastoupil do zaměstnání ve výpočetním středisku jako operátor počítače. Rok na to jsem byl přijat na Vysoké učení technické v Brně. Studoval jsem elektrotechnickou fakultu, obor samočinné počítače.
V roce 1979 jsem byl za napomáhání při šíření náboženské literatury obviněn z maření státního dozoru nad církvemi. I přes opakované výslechy jsem nebyl nakonec odsouzen, možná i proto, že jsem odmítal vypovídat a s představiteli režimu spolupracovat. Do konce roku 1989 jsem vedl nelegální skupinku dětí, organizoval letní tábory a pomáhal některým lidem pronásledovaným režimem.
Studium na technice jsem navzdory politické perzekuci zdárně ukončil státní závěrečnou zkouškou v roce 1981.
Po absolvování vysoké školy jsem se ve stejném roce oženil. Má žena Olga vystudovala uměleckou školu. Byla s dětmi doma a za to jsem jí velmi vděčný, protože vytvářela pěkný harmonický domov pro nás všechny a zázemí pro mou náročnou práci. Máme 5 dětí: Lukáše (*1982), Jakuba (*1984), Anežku (*1988), Honzíka (*1993) a Johanku (*1997).
Má profesionální kariéra je následující. Od roku 1981 do roku 1991 jsem pracoval v podniku TOS Olomouc. Po revoluci jsem za Občanské fórum, ale už jako člen lidové strany (od roku 1990), kandidoval do Zastupitelstva města Olomouce. Stal jsem se radním a tak začala má dráha politika. Po krátkém ředitelování v podniku PBH Olomouc jsem v rove 1992 byl zvolen náměstkem primátora města Olomouce. Tehdejší primátor Hořínek mi dal neocenitelnou školu demokracie a také ukázal, jak efektivně řídit různé schůze a jednání. Po komunálních volbách v roce 1994 jsem dále pokračoval jako náměstek primátora až do roku 1996, kdy jsem se stal 1. náměstkem ministra pro místní rozvoj. 12. 5. 1997 jsem byl jmenován ministrem České vlády a po její rekonstrukci na začátku roku 1998 jsem se vrátil do funkce náměstka. Za svého působení na ministerstvu jsem stejně jako v Olomouci měl na starost problematiku bydlení. Podařilo se tehdy vypracovat a ve vládě prosadit koncepci bydlení. Tuto skutečnost a dále to, že se za rok 1997 podařilo zahájit výstavbu 33 000 bytů.
V současné době jsem poslancem Parlamentu České republiky. Zastávám zde funkci předsedy stálé komise pro rodinu.
Jsem členem výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a členem sociálního výboru.
Mou zálibou je skauting. Poprvé jsem se s tímto hnutím seznámil v letech 1968 – 1970. Musím říct, že už tehdy mi duch skautingu učaroval. Je to hnutí, které vede děti a mladé lidi k samostatnosti a odpovědnosti za druhé. Dává příležitost k mnoha romantickým zážitkům a k navázání celoživotních přátelství.
Skaut je hledač správné cesty životem.