Jan Navrátil

světová osobnost v oblasti kardiochirurgie

Narození:
26. ledna 1909
Úmrtí:
12. června 1992
Upravit profil
Jan Navrátil byl kardiochirurg, po všech stránkách osobnost. Jako jeden z prvních čtyř kardiochirurgů na světě dokázal odstranit ze srdce nádor a mezi prvními v Evropě implantoval umělou chlopeň. Vídeňskou kliniku, kde od 70. let působil, dovedl...

Životopis

Jan Navrátil byl kardiochirurg, po všech stránkách osobnost. Jako jeden z prvních čtyř kardiochirurgů na světě dokázal odstranit ze srdce nádor a mezi prvními v Evropě implantoval umělou chlopeň. Vídeňskou kliniku, kde od 70. let působil, dovedl na světovou špičku.

Jan Navrátil byl českého původu, ale narodil se v Rakousku v Melku. Jeho otec pracoval jako finanční úředník. Jan chodil ještě ve Vídni do obecné školy, reálné gymnázium již vystudoval v Československu v Brně. V roce 1934 promoval na Masarykově univerzitě v Brně, kde začal působit na její chirurgické klinice. Hned v roce 1946 spolu s habilitací založil v rámci I. chirurgické kliniky neurochirurgtcké oddělení. Nakonec si zvolil kardiochirurgii. V roce 1952 nastoupil do čela II. chirurgické kliniky brněnské lékařské fakulty a zahájil systematický kardiochirurgický program.

V roce 1953 provedl Jan Navrátil svou první srdeční operaci, mechanické rozrušení částečně srostlé mitrální chlopně. Zákrok probíhal tzv. zavřenou cestou, tedy při bijícím srdci. Tehdy to byl jediný dostupný chirurgický zákrok na srdci. Dokonalé provedení této operace vyžadovalo značné umění a cit.

Po důkladném tréninku na mrtvých lidech a živých psech se profesor Navrátil (profesorem od roku 1954) rozhodl v roce 1956 ke své první operaci na otevřeném, tedy zastaveném srdci. Bylo to velmi obtížné, protože musel zákrok stihnout do 4 - 5 minut po zastavení srdce, jinak by odumřely mozkové buňky. Přístroj na mimotělní oběh krve tehdy ještě neexistoval. Pokud se pacient poněkud podchladil, jeho metabolismus se zpomalil a zákrok mohl trvat dvakrát až třikrát déle. Navrátil dosáhl podchlazení těla uspané pacientky kontrolovaným ochlazováním ve vaně se studenou vodou a ledem. Tím získal asi sedm minut času. Operace se podařila, lékař stihl zalátat netěsnou přepážku mezi levou a pravou srdeční síní.

Do konce roku 1957 uskutečnil Jan Navrátil na tři stovky podobných operací. Časově náročnější operace však zůstávaly stále nedostupné. V té době se ve Spojených státech objevily první přístroje schopné zajišťovat kompletní mimotělní oběh. Protože brněnská klinika neměla na takové přístroje peníze, Navrátil se svými šikovnými asistenty vyvinuli vlastní cirkulátor. S ním operoval v únoru 1958 poprvé ve střední východní Evropě. Ještě téhož roku se mu podařilo odstranit zevnitř srdce nádor velikosti pomeranče. Výsledky jeho práce oceňoval celý odborný svět. V roce 1962 dostal jako jeden z mála nestraníků Řád práce.

V letech 1963 - 65, opět jako první v Československu a jeden z prvních v Evropě, Navrátil implantoval postupně umělou chlopeň. Následně byl zvolen členem - korespodentem Československé akademie věd.

V květnu roku 1966 dostal Jan Navrátil nabídku na post řádného profesora lékařské fakulty a přednosty její II. chirurgické kliniky ve Vídni. Komunisté a poté i univerzitní orgány tuto nabídku odmítli. Senát vídeňské univerzity však o Návrátila velmi stál. V konkurenci nejlepších kardiochirurgů z celé západní Evropy zvolili Navrátila jako nejlepšího a nejvhodnějšího. Navrátil, kterému nechtěli dát souhlas i mnozí činitelé brněnské lékařské fakulty, se nevzdával. Obrátil se na Univerzitu Karlovu. Přesto to trvalo přes rok, musel jednat s řadou vysokých hodnostářů, ale nakonec dostal svolení.

V době vídeňských počátků Navrátil nepomýšlel emigrovat. Pravidelně jezdil do Brna i Prahy operovat. V roce 1971 mu vyšla první monografie o kardiochirurgii u nás. V 70. letech však u nás začalo politicky přituhovat, sen o intenzivní tvůrčí spolupáci brněnského a vídeňského pracoviště se rozplynul. Navrátil se rozhodl pro emigraci a náš stát tak svoji kardiochirurgickou chloubu ztratil.

Ve Vídni brzy po příchodu zahájil Navrátil program srdečních operací. Operoval i děti, dosáhl dalších významných priorit. V roce 1975 byl jmenován ředitelem Ústavu pro kardiologický výzkum Institutu Ludwiga Boltzmanna ve Vídni. V roce 1980 odešel z čela kliniky a dál vedl pouze Ústav kardiologického výzkumu.

Jan Navrátil zemřel 17. června 1992 ve Vídni.

Další pocty Janu Navrátilovi za jeho práci:

- Cena Nadace dr. Karla Rennera
- Velký zlatý odznak za zásluhy o Rakouskou republiku
- Členství v Rakouské akademii věd
- Čestný prsten města Vídně

V roce 1998 mu byla v hlavní chodbě Hansenovy budovy Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně odhalena pamětní deska.