Narodil se v Tokiu, má japonské a korejské předky, ale ať se ho zeptají kdekoli ve světě na původ, prohlašuje, že je Čech. Tomio Okamura je skutečně po své mamince napůl Čech. Část dětství prožil dokonce v dětském domově a ještě před několika lety prodával v tokijském kině v malém občerstvení popcorn a colu. Dnes jeho cestovní kancelář dováží do České republiky přibližně 110 tis. turistů ročně a jako jeden z vyvolených byl nedávno představen při osobní audienci japonskému císaři jako symbol spojující Českou republiku a Japonské císařství.


Z Tokijského kina do Prahy:
Když Tomio dostudoval střední školu neměl před sebou příliš zářivou kariéru. Na vysokou školu nebyly peníze. Školství je v Japonsku drahá záležitost a už financování střední školy pro všechny tři syny Tomiovy rodiče vyčerpávalo. Na nějaké lukrativní zaměstnání nebylo bez prestižní školy pomyšlení. Tomio se pokusil o samostatné podnikání. Nechal si z Čech poslat české sklo ale jakkoli je tohle zboží v Japonsku populární, nenašel obchodní partnery. V Japonsku panuje přísná hiearchie a společnost je silně konzervativní. Nikdo tu nedělá byznys s někým, kdo přijde z ulice, byť by jeho nabídka byla sebelukrativnější. Navíc byl Tomio v očích čistokrevných Japonců míšenec. To byl tehdy obrovský handicap, protože japonská společnost je pevně hiearchizovaná a přežívají tu velmi silné předsudky vůči cizincům. V některých ohledech se dá hovořit o rasismu, který se tu pěstuje v dětech už od kolébky. Z toho důvodu Tomio a jeho bratr nechodili ani do japonské školky ani školy ale do školy pro cizince. Rodiče k tomu vedla smutná zkušenost s jejich nejstarším synem, se kterým se děti už ve školce odmítali vést za ruku a sedět s ním v jedné lavici.
Tomio tedy prodával v kině popcorn a přemýšlel usilovně jak dál. Bylo mu dvacet let, když se ze dne na den rozhodl, že zkusí štěstí v Evropě a odletěl s několika dolary v kapse do Prahy.

Americký sen v Praze:
Začátky v Čechách nebyly lehké. O bydlení se do začátku postarala Tomiova česká babička, ale horší to bylo s obživou. Zkusil vyučovat japonštinu, ale výdělek nestačil ani na to nejnutnější jídlo a oblečení. Štěstí však přeje odvážným a připraveným. Když jedné české cestovce onemocněl průvodce specializovaný na japonské turisty, obrátili se na Tomia, zda by ho nezastoupil. O průvodcování neměl Tomio nejměnší ponětí ale zkusill to. S turistickou příručkou v ruce pak provedl svoji první skupinu Prahou. A za jeden den si vydělal tolik, co vyučováním za týden. Udělal si tedy průvodcovské zkoušky, pořídil si živnostenský list a začal externě prováděl japonské turisty pro české cestovky. Jako rodilý Japonec si hned všiml, že služby českých cestovních kanceláří nevyhovují japonské mentalitě.

To mu vnuklo nápad - proč to nezkusit na vlastní pěst? Odletěl do londýna a z ušetřených peněz si pronajal na Londýnském veletrhu cestovního ruchu půl metru čtverečního výstavní plochy na 3 dny. A podařil se mu tam malý zázrak. Přesvědčil druhou a následně I největší japonskou cestovní agenturu, že je ten nejlepší a podepsal s nimi roční kontrakt. V té době neměl v Praze ani kancelář, dokonce ani telefon, ale risk se vyplatil. Vsadil na preciznost a poctivost, což jsou vlastnosti, které velké části středoevropanů stále chybí. Dnes už vozí do Čech přes 100 000 zahraničních turistů ročně.

Byrokracie roste:
Vzhledem ke svým zkušenostem z Japonska nepovažuje Tomio naši společnost ve srovnání s Japonskem za rasistickou ani xenofobní. "Přestože tu vůči některým etnikům panuje nevraživost, míval jsem problémy, když si mě lidé pletli s Vietnamcem. Ale v devadesátých letech tu byly obrovské šance pro každého, kdo se chtěl prosadit a byl dobrý. To je ve vyspělých západních zemích velmi obtížné a v Japonsku např. pro mladé lidi naprosto nemožné. Všude je zažitý tradiční kariérní postup a ani byznys tu firma neudělá s neznámým mladým člověkem, byť by jeho nabídka byla sebelepší," říká Tomio Okamura.

U nás byl zpočátku potěšený relativně nízkou byrokracií v podnikání, která je v Japonsku velmi rozbujelá.. "Ve srovnání s Japonskem tu bylo méně administrativních překážek například při rozjezdu podnikání. Dnes je tomu už naopak, zvlášť extrémně narostla byrokracie během posledních několika let. Dalším, neměnícím se problémem je neserióznost obchodních partnerů. Nulová platební morálka, neloajalita zaměstnanců. To že čeští zaměstnanci často kradou, podvádějí, dělají soukromé kšeftíky jsem zpočátku nedokázal pochopit. Jak může někdo okrádat toho, kdo ho živí?" podivuje se Tomio, který si už dnes na česká specifika zvykl. Proti byrokracii se Tomio snaží neustále bojovat. V poslední době se zaměřil na sobě blízkou problematiku rozvoje cestovního ruchu a ekonomiky vůbec a četnými mediálními výstupy se snaží bojovat protí rostoucímu korupčnímu prostředí, byrokracii v každodenním životě a neochotě úředníků.

Japan week:
V listopadu roku 2002 se Tomiovi podařilo dostat do Prahy největší kulturní akci, kterou japonský stát pořádá v zahraničí - Japan week (Japonský týden). Do Prahy na podzim přijelo více jak 2000 japonských umělců a celý týden byly ve všech městských divadlech a v kongresovém centru k vidění ukázky japonské kultury - divadla, čajové a další obřady, výstavy umění i historické, taneční představení, koncerty apod. A to vše zdarma. "I v tomhle případě mi pomohla neopakovatelná atmosféra Prahy. Akce proběhla s rozpočtem okolo 200 miliónů korun. Kromě akceschopnosti pražského magistrátu pomohla Praze podle zástupců japonské strany ještě další významná věc - skvělá pověst Tomia Okamury, který se zavázal garantovat průběh celého festivalu.

V pořádání kulturních akcí pro veřejnost pokračuje Tomio i nadále,v roce 2003 stačil ve spolupráci s Náprstkovým muzeem v Praze zorganizovat veřejný čajový obřad s ochutnávkou, veřejnou dílnu japonských skládaček origami, představení bojového umění Kendo a japonské kaligrafie atd. Všechny akce vč.Japonského týdne byly pro návštěvníky zdarma,přestože umění předvádí japonští odborníci. Pro Tomia je totiž cílem akcí především přispět k většímu porozumění mezi odlišnými národy a rasami a také k trvalejšímu míru ve světě.

Pivní magazin:
Svou lásku k Čechám Tomio projevil i tím,že poté,co pochopil mentalitu české společnosti, od října 2003 vydává celostátní barevný časopis Pivní magazín, který si klade za úkol zábavnou a poučnou formou zvyšovat povědomí o tomto pro Čechy veledůležitém nápoji.

Všude dobře v Praze nejlíp:
Tomio Okamura je v Praze velmi spokojený. Cítí se tu doma a rozhodně by Prahu podle svých slov nevyměnil za žádnou metropoli na světě: "Sjezdil jsem celý svět, všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy a i na tom nejexotičtějším místě se stejně za chvíli začnu těšit na Prahu. Takové město, takové lidi a takové možnosti nenajdete nikde na celé planetě. Tady jsem doma a tady je mi taky nejlíp."

Od roku 2004 do konce roku 2005 do zániku pražské redakce byl Tomio externím spolupracovníkem rádia BBC v Praze jako odborník na problematiku Japonska. Tomio již několik let pravidelně píše a komentuje v médiích jak problematiku cestovního ruchu, tak i o Japonsku a v poslední době i celospolečensky palčivá témata. Od podzimu 2004 je členem prezidia Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA) a závoveň i jejím tiskovým mluvčím. Každoročně Tomio organizuje několik charitativních koncertů, na které zve účinkující až z dalekého Japonska a vstup je pro návštěvníky vždy zdarma. Tomio byl pro rok 2008 také jmenován českým ambasadorem Evropského roku mezikulturního dialogu, který organizuje Evropská unie. V mnoha televizních a rozhlasových pořadech se snaží propagovat kulturu své rodné země a přispívat tak většímu porozumění, toleranci a míru mezi lidmi různých ras a vyznání na celém světě.