Vladimír Železný

politik, podnikatel, europoslanec

Narození:
3. března 1945
Věk:
79 let
Upravit profil
Vladimír Železný se narodil 3. března 1945 v ruském Kujbyševě, dnešní Samaře, kde se jeho otec, příslušník armádního sboru generála Svobody, léčil ze zranění. Když mu byly tři roky, rodina se vrátila do Čech. Vladimír vystudoval pražskou Fakultu...

Životopis

Vladimír Železný se narodil 3. března 1945 v ruském Kujbyševě, dnešní Samaře, kde se jeho otec, příslušník armádního sboru generála Svobody, léčil ze zranění. Když mu byly tři roky, rodina se vrátila do Čech. Vladimír vystudoval pražskou Fakultu sociálních věd a publicistiky; v roce 1967 byl předsedou fakultního výboru ČSM, který se tehdy věnoval hlavně rebelii proti celostátnímu vedení této organizace. Už za studií pracoval externě v Československé televizi jako asistent produkce, později se stal jejím zaměstnancem.

Už od šedesátých let byl pozdější ředitel TV Nova členem nekomunistického studentského hnutí. Jeho působení v přelomovém roce 1968 zůstává dodnes záhadou. Podle oficiálního životopisu se měl podílet na ilegálním vysílání ČST proti okupaci. Byl zatčen a podle magazínu Emmy téměř zastřelen sovětskými vojáky. Po propuštění emigroval do Velké Británie, kde pracoval v agentuře Associated Press. Mylný odhad politické situace jej však přiměl k návratu; domníval se, že komunistický režim padne během několika let.

Místo toho byl Železný po pár měsících přinucen odejít z Československé televize. V té době se živil psaním her a scénářů pod pseudonymem Vladimír Silný. Společně s astrofyzikem Jiřím Grygarem se podílel na tvorbě úspěšného seriálu „Okna vesmíru dokořán“, podle některých zdrojů prý dokonce komentoval sovětské kosmické lety. Další přezdívku Jakub Stein používal ke psaní článků do samizdatových tiskovin. Poslední léta před revolucí strávil jako redaktor Technického magazínu.

Po listopadovém převratu v roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra, později převzal tutéž funkci v odštěpeném Občanském hnutí. Své služby nabídl také vládě Petra Pitharta. Ucházel se o místo generálního ředitele České televize, ale přednost tehdy dostal Ivo Mathé.

V roce 1992 se zapojil do příprav projektu soukromé televizní stanice. Společnost CET21 spolu s americkým investorem Central European Media Enterprises (CME) se zúčastnila výběrového řízení na licenci pro privatizaci televizního vysílání v České republice. Licenci se podařilo získat a Vladimír Železný se stal generálním ředitelem TV Nova. Jeho základní plat činil 88.000 korun, s dalšími bonusy mohl dosáhnout měsíčního hrubého příjmu až 154.000 korun. Daleko větší příjmy mu však později zajistilo vlastnictví 2 procent kapitálu TV Nova.

TV Nova zahájila vysílání 4. února 1994. Díky větě „držiteli licence se nebrání, aby změnou programové skladby reagoval na měnící se nároky diváků“, zahrnuté do licenčních podmínek, mohl Železný již zakrátko roztrhat iluze o kultivovanosti českého diváka. Původně plánované dokumentární pořady postupně nahradily jihoamerické telenovely, večerní zpravodajství se skládalo především z násilných činů, dopravních nehod a zvířátek. Milovník Bacha a stylu art déco nakonec zatvrzele odmítal vysílat hodnotné filmy s odůvodněním, že „divák si takové věci prostě vnutit nenechá“.

Sledovanost televizní stanice rychle stoupala a Železný budoval mediální impérium – restaurace, knihy, časopis Ano. Svého vlivu začal využívat na politické půdě. Jako jeden z prvních si dovolil kritizovat tehdejší vládu Václava Klause (vždyť dříve dělal poradce jeho ideovému oponentovi). Po chybně odvysílané reportáži o Klausově vile ve Švýcarsku však otočil a od té chvíle lze jeho vztah se současným českým prezidentem označit za „velmi přátelský“. Svá stanoviska obhajoval v pořadu „Volejte řediteli“, za který se později několikrát zodpovídal Radě pro rozhlasové a televizní vysílání z porušení podmínek nestrannosti a vyváženosti vysílání.

Zlom nastal v roce 1999. Americký investor, společnost CME v čele s podnikatelem Ronaldem Lauderem, se rozhodl odvolat Železného z funkce ředitele servisní společnosti ČNTS. Důvodem bylo podezření, že Železný servisní společnost vytuneloval a připravil tak CME o zisky z jejího provozu. Mediální experti již tehdy vysvětlovali krok CME jako reakci na fakt, že se Železný snaží amerického investora z Novy vytlačit a sám ji ovládnout. Generální ředitel TV Nova byl totiž držitelem licence na vysílání, kterou vlastnil díky majoritnímu podílu ve společnosti CET 21. Ironií osudu to byli právě Američané, kteří kdysi Železnému půjčili 4,7 milionu dolarů na vykoupení podílů ostatních společníků.

Železný vzal licenci, spojil se s mladými finančníky z MEF a rozjel „novou“ Novu. S politickou podporou Miloše Zemana a Václava Klause nakonec vyhrál divoký souboj s Američany, při němž odstřihl CME od vysílání a sám převzal její frekvence. Téhož roku prodloužili poslanci ČSSD, ODS a KSČM televizi Nova vysílací licenci až do roku 2017. Následoval táhlý soudní spor a tři arbitrážní řízení. První z nich vedla CME proti Železnému a vyhrála: šéf Novy podle arbitra porušil smlouvu, která mu zakazovala konkurovat zájmům CME. Odškodné bylo vyčísleno na miliardu korun, kterou Železný dodnes nezaplatil. Zbylé dvě arbitráže vedli Američané proti českému státu a jejich důsledek dnes pociťuje každý občan České republiky.

Podruhé byl Vladimír Železný odvolán v červnu 2002. Z usnesení většinové části akcionářů CET 21 si nic nedělal, označil jej za protiprávní a prohlásil, že ředitelem TV Nova zůstává i nadále. Nohy mu však podrazil krach IPB, která poskytla Nově na další rozjezd miliardový úvěr. Hlavní zdroj peněz vyschl a Železný nutně potřeboval dalšího investora. Situace využila dravá skupina z PPF kolem podnikatele Petra Kellnera a zahájila souboj s MEF Holdingem Jiřího Šmejce o většinový podíl v TV Nova. Železného vliv se definitivně vytratil.

PPF nakonec dokázala vytlačit svého konkurenta a získala v Nově většinový podíl, což bylo vykládáno jako signál k definitivnímu odvolání Železného. Došlo k němu v květnu 2003. Novým generálním ředitelem CET 21 byl jmenován člen představenstva PPF Petr Dvořák, výkonnou ředitelkou Novy se stala někdejší Železného „pravá ruka“ Libuše Šmuclerová.

Železnému zůstal úřad senátora za 54. volební okrsek na Znojemsku, který obsadil po zisku většiny hlasů v prvním kole voleb na podzim roku 2002. Po dalším nestraníkovi Václavu Fischerovi, jehož mandát právě vypršel, převzal členství v Úřadu pro evropskou integraci. Kvůli obavě z obstavení svého majetku Železný v průběhu soudních řízení rozdělil většinu svých cenností mezi různé nadace a společnosti, v nichž si udržuje vliv. Stále nad ním však visí hrozba několikaletého vězení za neplacení daní a poškozování věřitele.

Železný je rozvedený, jeho žena Marta se nedávno provdala ve Francii za obchodníka se dřevem. Starší syn David pracuje v PR agentuře, mladší Jakub je majitelem nakladatelství. Mezi podnikateli proslul jako milovník vína a výtvarného umění, mezi jeho koníčky patří také vážná hudba a sportovní střelba.

Členství v organizacích:
Společnost Franze Kafky - zakládající člen společnosti, v současnosti viceprezident
Nadace DUHA - zakládající člen, nyní člen správní rady
Nadace Nova - předseda správní rady
Nadační fond Galerie - předseda správní rady
Vinařství Tanzberg - zakládající člen společnosti

Vladimír Železný byl zvolen do Evropského parlamentu za Českou republiku.
Člen předsednictva SkupinyNezávislost/Demokracie.